Satirická zoologie se provozuje tak, že zajdete do muzea vycpanin, nakreslíte si tam do malého skicáku portrét živočicha, který vás zaujme, a pak k tomu na základě nepodložených paralel připíšete svévolný, nactiutrhačný pamflet, kterým někoho urazíte.
Začněme kasuárem přilbovým:
Kasuár je druh pštrosa, ale v jeho výrazu je něco, co připomíná přerostlou, přezdobenou slepici. Celá řada různých nepraktických krášlicích prvků, jako je absurdní přilba, kožnatý lalok pod krkem, a barevné rohovinové šupiny na něm, rámuje prázdný, přitrouble vyjukaný pohled.
Tato kombinace křiklavého zdobiva a odéru tuposti připomíná davy fiflen, které táhnou v pátek večer Frankfurtem i Hradištěm za zábavou, a snad i dobrodružstvím (které je v jejich případě definováno výlučně tokem se vším, co k toku patří).
(Všem milým, inteligentním čtenářkám, které se právě urazily, spěšně navrhnu: místo slova "fiflena" si ihned dosaďte "hejsek" a vyjde to nastejno, nebo dokonce se pravdě ještě přiblížíte, protože kasuár na obrázku je koneckonců samec.)
Nejsem ale z těch, kdo tvrdí, že krásní lidé jsou hlupáci. Domnívám se, že tato pozice je klasický případ kyselých hroznů. Statisticky vzato není mezi vrozenou krásou a rozumem žádná souvztažnost, a krasavec či krasavice můžou být stejně hloupí nebo chytří jako kdokoliv jiný. Abychom řádně pochopili fenomén kasuára, musíme zavést distinkci mezi člověkem, který krásný je, a tím, kdo se krášlí. To první nestojí čas, který může krásný člověk i navzdory své kráse dále věnovat smysluplnému životu, zatímco to druhé - krášlení - čas pohlcuje. Čas strávený krášlením sebe sama je politováníhodným způsobem ztracený, protože jde o činnost triviální a zároveň sebestřednou, která má na lidskou mysl účinky sedativní až atrofické. Proto od lidí, kteří tráví péčí o vzhled veškerý volný čas, žádné myšlenkové vzlety zpravidla čekat nemůžeme.
(V teorii bych byl ochoten připustit, že i péče o vlastní zevnějšek se u výjimečných lidí může proměnit v umění - oduševnělý úkon, zahrnující sebereflexi, plodné pochyby a striktní disciplínu, ale v praxi se mně tito lidé jaksi vyhýbají.)
Kasuár-pták je tedy vlastně možná chytrý, protože on se se svou absurdní přilbou volky nevolky rodí. Je možné, že volné chvíle v pampě tráví melancholickými meditacemi o absurditě své přilby - takovými, z jakých se k stáru tříbí životní moudrost. Lidští kasuárové si své přilby ovšem pracně nasazují, čímž se nejen příliš neokrášlí, ale navíc zhloupnou.
Příště: marabu.
