sobota 10. prosince 2011

Projekt Alej aneb idiotské koktání

Pravidelnější návštěvníci mého webového zápisníčku si jistě všimli, že jsem sem delší dobu nic nepsal. Není to ovšem kvůli podzimním rýmám ani depresím, nýbrž kvůli nedostatku času. Ke svým obvyklým pracovním povinnostem jsem totiž přidal "Projekt Alej", soukromý závazek namalovat co nejvíce skic z aleje na břehu Moravy, která má být za pár měsícu (či spíše týdnů) vykácena.

Zde jsou telegrafická fakta: Povodí Moravy (PM) se podařilo 13 let po povodních v roce 1997 konečně vypracovat projekt ochrany města před další velkou vodou. Projekt je to velkorysý a velkolepý, a to natolik, že bez masivní dotace z EU (celá sranda má stát okolo 200 milionů) by vůbec nebyl. S budováním suchých poldrů podél toku řeky ani čištěním koryta se nepočítá (to dělají jen zaostalé země, například Německo), zato se však budou zvyšovat hráze, v některých místech i betonovými zdmi. Velká voda se tak neoslabená předá městům níže po proudu, kde ať se spánembohem klidně rozlije. Kdyby měli zdi, nemuseli by se bát.

Stromy na hrázích by těžko přežívaly přisypání zeminy u kmene, a proto se budou selektivně kácet. Aleje na obou březích řeky, jeden z nejvýraznějších krajinných prvků ve městě a zásadní opora místního genia loci, budou na různých místech do různé míry zdecimovány. Nejvíce postižena bude alej mezi Rybárnami a slepým ramenem Kobylica, kde se bude kácet celá jedna strana, a tudíž z aleje se stane jen řada stromů. Kácet se má začít v lednu 2012.

Tolik fakta, přejděmež nyní k "věcem srdce". Když jsem se o kácení doslechl (docela náhodou), hrklo ve mně. To přece, to přece nemůžou udělat!, říkal jsem si. Copak se tam nebyli podívat? Copak neví, že ta alej je magické místo? Kolik takových alejí znáte, kde se vine vyšlapaná pěšinka (ne silnice, ne cyklostezka, nýbrž opravdová pěší pěšinka) alejí vzrostlých lip, a ještě k tomu u vody? Já jenom jednu, a to jsem prosím vášnivý chodec a lovec zákoutí.

Rozeslal jsem tedy několik e-mailů na příslušná místa, navštívil jsem dokonce i Povodí Moravy, a z tónu i obsahu odpovědí jsem celkem přesně vyrozuměl, jakou šanci má mravenec jako já zastavit rozjetý parní válec evropské dotace, kterou je třeba "proinvestovat".

Co dělat? 
Malovat. Má-li to místo zmizet, ať nezmizí beze stopy. Kdyby ve městě žil Monet, Levitan nebo Overbeck, a jati starostí o osud malebného místa by chodili tito titáni do aleje malovat nádherné náladové krajiny, nemaloval bych, stačilo by mi dívat se. Ale vzhledem k tomu, že ve městě Levitana ani Overbecka nemáme (i když máme uměleckou komunitu  kolem UMPRUMky ale ta, z celkem pochopitelných důvodů, nemá asi o náladovou krajinomalbu ani záchranu skutečné krajiny prvořadý zájem), tedy vzhledem k tomu, že u nás žádný Levitan bohužel nebydlí, začal jsem malovat já.


První  skica vznikla v jeden srpnový podvečer a poučila mě, že i když si práci zjednoduším použitím svého "digitálního skicáku", malé herní konzole Nintendo DS, nebude to jednoduché. Námět v sobě zahrnuje shluk netriviálních problémů: perspektiva, kresba, barevnost, anatomie stromů, textury povrchů. Přesto jsem se nevzdal. Věřím totiž, že pokud idiot vyzná pravou lásku i tím nejsměšnějším koktáním, je to Bohu libé (lidem ovšem zpravidla ne).

Můj skicák.

A tak tedy chodím od srpna do aleje idiotsky koktat. Přeskočme dopředu k zatím poslednímu číslu, 26 - slunečno na konci listopadu. 


Můj přístup k malování je velmi prostoduchý - maluju víceméně co vidím; a v tom, co vidím, si vybírám to, co se mi líbí. Přesto jsem v průběhu celé série dosud nepocítil ani zpovzdálí, že by se námět začínal vyčerpávat. Alej mě s vynalézavostí, nápadně podobné vynalézavosti milující ženy, zahrnovala stále novými podněty. Tady je několikrát za sebou "totéž" - slunečné odpoledne zkraje podzimu.



 


Pak se zatáhlo a přišel vítr, který serval všechno listí během dvou dní.




Nicméně i v listopadu se občas ukázalo slunce:


Několikrát jsem sešel z hráze a maloval alej i zvenčí.




Jako zmínění mistři Levitan a Overbeck jsem se za prvního nočního mrazíku pokusil i o idiotsky koktavé zachycení měsíčné noci. 


Občas jsem skicoval jen tužkou. 


Všechny tyto i většinu ostatních dosavadních obrázků najdete tady.

Projekt dosud není u smutného konce. Dokud stromy stojí, budu do aleje dál chodit a láskyplně koktat. 



P.S.: Ještě jedna důležitá věc: pokud ani vám osud této aleje (a další zeleně v Hradišti) není zcela lhostejný, podepište petici za její záchranu. Dáte tím najevo, že krajina v okolí města není jen překážka v cestě investicím, ale taky hodnota, o jejíž zachování je třeba v rámci možností usilovat. Petice je tady.
      

6 komentářů:

  1. Zírám na ty barevné proměny. A za aleje v noci přímo smekám. Ten osamocený, chladný a tichý, ale přece příjemný noční svit a klid je nádherný.

    Proti betonu nic nemám, taky má magickou svoji poetiku. Na spoustu míst ale nepatří.

    V.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju! Ohledně betonu (a skla, a oceli) souhlasím - industriální zákoutí mohou být rozhodně svým vlastním způsobem krásná - to je zas na jinou úvahu. Ale toto rozhodně není ten případ.

    OdpovědětVymazat
  3. Kdyz se divam na ty tvoje obrazky, tak si uplne vzpominam na vylety na Kobylku v mladi... taka nostalgie, furt to tam vypada stejne, skoda ji :'(

    OdpovědětVymazat
  4. Krásné malby..
    Mohu mít jenom takový technický dotaz? Nemrznou ti prsty? (pokud vím, slušná kosa byla už na podzim). Nebo to maluješ tak, že si místo nejprve zvěčníš, a pak maluješ z dvojrozměrné předlohy?

    OdpovědětVymazat
  5. Díky! Ohledně technického dotazu: ačkoliv normálně mívám jednu rýmu ročně, letos jsem stihl už tři pořádné a nádavkem měsíční úporný kašel. Následně jsem se stal odborníkem na různé zateplené hadříky a technické prádlo. ;-) Prsty mně mrznou.

    Maluju na místě zpravidla vše, případně provedu pár nepodstatných úprav doma. Nikdy nic nefotím, pracuju zásadně podle skutečnosti, nebo zcela zpaměti. Mám na to i teorii. ;-)

    Zima je jen jedna z obtíží, které je potřeba při podobném projektu překonávat, a ne ta nejhorší. Ale pokud v něčem cítím smysl, námahy nelituju.

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj, jmenuji se "ALLIE REYNA" Jsem z USA. Byl jsem ženatý 7 let s Rubenem. Věci začaly být ošklivé a téměř pokaždé jsme měli boje a argumenty. To se ještě zhoršilo v okamžiku, kdy požádal o rozvod ... Snažil jsem se, co mohl, aby mu změnil názor a zůstal se mnou, ale veškeré úsilí bylo marné. Prosil jsem a zkoušel všechno, ale nic nefungovalo.

    Průlom nastal, když mě někdo představil tomuto úžasnému, velkému kouzelníkovi, který mi nakonec pomohl ... Nikdy jsem nebyl fanouškem takovýchto věcí, ale prostě jsem se rozhodl neochotně vyzkoušet, protože jsem byl zoufalý a nezbylo mi na výběr ... Udělal zvláštní modlitby a použil kořeny a byliny ... Během dvou dnů mi zavolal a byl mi líto všech emocionálních traumatů, které mi způsobil, přestěhoval se zpět do domu a nadále šťastně žijeme. co úžasný zázrak udělala Baba Egbe pro mě a moji rodinu. Pomohl mi také vyřešit můj problém s artritidou, se kterým se zabývám celá léta

    Představil jsem mu spoustu párů s problémy po celém světě a měli dobré zprávy ... Pevně ​​věřím, že někdo tam potřebuje pomoc. Pro naléhavou pomoc jakéhokoli typu kontaktujte Babu Egbe nyní prostřednictvím jeho e-mailu: babaegbetemple@gmail.com nebo WhatsApp ho na +2347013499818

    OdpovědětVymazat