Jednou brzy zjara, když jsem začal opět trávit nemírné množství času běháním po Frankfurtu za účelem lovu skic a pocitů, jsem si udělal do malého skicáku v Ostparku tuto rychlou poznámku:
Ke konci léta jsem se cestou do práce usadil na stejném místě a vyvedl stejný pohled pastelem:
Stromy které tu rámují výhled jsou babyky. Narážím na ně ve Frankfurtu často a vytvořil jsem si k nim osobní vztah (jinak řečeno, zamiloval jsem si je).
Vyhlásím svou tezi bez důkazů a drze: babyka je junácký strom. Nenechme se mýlit tím, že v jeho jméně na první poslech slyšíme ozvěnu "babičky". Babyka nemá v sobě ženskosti ani staroby. Uvážíme-li jeho jméno důkladněji, zdá se spřízněné spíše se jmény bohatýrů, například Horyny a Dubiny.
Ovšem na druhou stranu, když srovnáme babyku s ostatními druhy javorů, ihned si všimneme, že mu schází jejich mužná mohutnost. Zejména patrné je to na listech: zatímco javorový list je rozložitý a moudře členitý, lístek babyky působí jako jeho zmenšená, mladistvě zjednodušená napodobenina. Taky kmen bývá štíhlý a pružný, a koruna menší a lehká. Javor je jak nepohodou zatvrzelý chlap, kdežto babyka je teprve junák - už v plné síle, ale ještě před prvním zklamáním (sebou samým - tedy tím nejhorším a nejpoučnějším zároveň).
Poslední portrét babyky je z parku Rebstockbad na opačné straně města. Byl zářijový podvečer, ještě teplý, ale konec dne i roku byl už cítit ve vzduchu. Bohatýr Babyka přesto zářil smělým mládím. Bez důkazů a drze vyhlásím: babyka je strom, který umírá mladý.
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
OdpovědětVymazat