Včerejší Noc kostelů v Brně byla poučná a zajímavá. Ochutnal jsem klášterní medovinu, vyslechl si zajímavou, i když ne zcela přesvědčivou filipiku nějakého otylého kněze o tom, že kostely jsou honosné, neboť lidé dávají Bohu to nejlepší, co mají (zlato??), přečetl jsem si příběh Maxmiliána Kolbeho, který šel v Osvětimi dobrovolně na smrt, aby zachránil život otci rodiny, a dověděl se, že minorité vstávají ještě o půl hodiny dříve než já (5:30). U sv. Jakuba jsem pozoroval, jak se skupinka kněží pod oltářem marně snažila celebrovat mši do lhostejně šumícího, korzujícího davu, což mně připomnělo záběry z indiánských rezervací, na kterých rudoši předvádějí nějaký ten hopsací rituál pro bělochy s kamerami. Jat rozpaky, dal jsem se do skicování a pod vlivem trapnosti situace jsem z obrázku zcela vypustil lidi.
V kostele u sv. Janů na Minoritské jsem zpovzdálí viděl, jak policajti (Pomáhat a chránit) vyvádějí z lavic kostela bezdomovce, a napadlo mě u toho, že Ježíš je vskutku svého druhu bulvární idol: všichni znají jeho účes, zato jeho songy skoro nikdo. Otylí kněží by dál chtěli stavět pozlacené chrámy, aby z nich mohli vyvádět ty, o nichž jejich idol Ježíš řekl:
"Dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé. Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit, ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých."
"Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili."
"Jděte a učte se: milosrdenství chci, a ne oběť. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky."
"Tak budou poslední první a první poslední."
Vskutku - poučné a zajímavé. Příště půjdu určitě zase.
