Jak porozumíš ptačí řeči

Takto to opravdu bylo: letos o Vánocích jsme s otcem jeli vlakem v jasném, mrazivém ránu do Otrokovic, na výlet. V Napajedlích stál vlak nějak dlouho. Mně to nevadilo; obdivoval jsem valivé masy kouře z komína Fatry, jak jsou proti modré obloze zleva tmavší a zprava zářivější. Otec byl netrpělivější a vyhlédl z okna. Venku ležel na peróně chlap, kterému vlak ujel nohu. Kolem něho bezradně postávali zřízenci, čekaje na záchranku. Pak z vlaku vyběhl doktor. Chlapovi se zastavilo srdce. Zřízenci vypadali poměrně klidně, zatímco doktor vzrušeně; člověk by to čekal spíš naopak. Doktor začal chlapovi masírovat hruď a vyzval přihlížející zřízence, aby poskytli umělé dýchaní, ale nikdo z nich se k bezvědomému chlapovi, jak se říká, nehrnul. Doktor se rozkřikl na průvodčího - padlo to na něho, neboť byl služebně výš než posunovači. Průvodčí se rozpačitě rozhlížel, jestli tu není ještě někdo důležitější, ale pak přece jen pomalu vytáhl žvýkačku, přilepil ji metodicky na zábradlí a jal se dýchat. Za chvíli se vlak rozjel. Zahlédl jsem jen obnaženou hruď chlapa, ležícího na dlažbě v desetistupňovém mraze, a i tu pořád vidím před sebou. Otec, sedě proti směru jízdy, zahlédl i pahýl.

V lese jsme pak viděli skupinku prostovlasých myslivců, kteří pořádali jakousi pohanskou, animistickou tryznu, rituální smíření s duchy zabité zvěře, nad hromadou pobitých divočáků. Byl to den slunce a krve.

Večer jsem pozapomněl, a když jsem vzal do ruky kytaru, začal jsem nazdařbůh hrát úvodní píseň z posledního alba Alice in Chains. Až po chvíli jsem si uvědomil slova: ...naděje... nový začátek... začít znova žít... než jsme zemřeli... Vzpomněl jsem si na chlapa, že nejspíš přežil, ale bez nohy. Možná byl ožrala, možná nemehlo, možná smolař. Myslel jsem na to šílené probuzení, které ho čeká, ve špitálu, bez nohy, v bolestech. Nic mu nebude jak dřív, nebude se mu chtít dál žít.

Co může člověk dělat? Nic, leda přát. Přál jsem tomu chlapovi tu naději, a ten nový začátek. Stává se totiž, že když člověka něco takhle postihne, pochopí věci, které jsou nám, ukolébaným, tajemstvím. Zřejmě proto se ta písnička jmenuje All Secrets Known. Tak jsem si slíbil, že se to naučím pořádně, nejenom nazdařbůh - jako přání chlapovi, které nic nemění, ale něco přece znamená.

Představuju si, že se chlap prochází teď v květnu s protézou po moravské dědině a s lidma se moc nevybavuje - rozumí totiž ptačí řeči.