Jedná se o miniaturní kresbičku (zhruba 5x7 cm), na které vidíte ekumenický kostel ve frankfurtském Westendu. Westend je (stejně jako v Londýně), nejbohatší a nejokázalejší čtvrtí města, kde v krásných, honosných starých domech poblíž finančního centra bydlí frankfurtští bankéři. Architektura ekumenického kostela, podobně jako u některých jiných válkou zničených německých kostelů, připomíná kyborga, na jehož těle se potkává živočišná tkáň a stroj: kousky zbylého starého zdiva jsou svázané sklem a ocelí.
Slovo "ekumenický" neoznačuje žádnou určitou křesťanskou sektu, nýbrž hnutí za sblížení všech křesťanů: takto je například český ekumenický překlad Bible výsledkem spolupráce specialistů všech významnějších českých církví (a proto doporučeníhodný). V tomto duchu slouží frankfurtský ekumenický kostel křesťanům všech denominací, které jsou v Německu tak menšinové, že nemají vlastní obce, například srbské pravoslavné církve. Ekumenický kostel je tedy teoreticky místem, jehož dveře jsou otevřené všem.
Bylo nádherné letní odpoledne, horko a oslepující, uspávající slunko. Na trávníku vedle mě se slunila dvojice krásných, bohatě vyhlížejích mladých finančníků, ale blízkost vychrtlého pobudy se vzhledem nezaměstnaného polského dělníka (slovanská tvář, vyrudlé triko, baťoh) je nijak nerozladila (Němci jsou totiž obecně ekumeničtější než Češi). Aniž jsem si to na místě plně uvědomil, moje představivost pružně ohnula skutečnost vypelichaného náměstíčka přímo v centru evropské metropole do snu o poustevně v prosluněném lesním tichu.
Ani ta ohavná, tvrdá a neohrabaná linie keře vpravo pod oknem mně pak tu lesní, prosluněnou, tichou, ekumenickou náladu nepokazila.
Mně se ten obrázek líbí. Hned mi připomněl kostelík v Uhřínově, za poledne. Autorovi se zřejmě ve Frankfurtu podvědomě stýskalo po idyle moravského venkova.
OdpovědětVymazatJá bych řekl, že autorovi se ve Frankfurtu stýskalo po idyle moravského venkova často zcela vědomě. ;-) Ale abych nepřeháněl - Frankfurt má taky své, jen to člověku zabere dost času a lúšňání, než místní krásy objeví. Jmenovitě frankfurtský industriál a místní parky... i když Radlas a spalovna taky stojí za to. Ale s těmi parky je to v Brně o hodně slabší, a ty, které jsou, patří spíš psům než lidem. A to už vůbec nemluvím o Hradišti, jehož radnice zřejmě po vzoru Sarumanových skřetů vyhlásila stromům vyhlazovací válku do posledního muže.
OdpovědětVymazatNo, kácení stromů u nás, to je opravdu smutná kapitola sama pro sebe. Od Němců bychom se v tomhle mohli rozhodně hodně učit.
OdpovědětVymazat