Tedy můj brněnský deník:
Ale víte co? Nepřechvalme to Brno. Kromě vypasených pocitů a uhrančivých zákoutí tu taky na rozdíl od Frankfurtu žije spousta hulvátů, kteří hrdě provozují národní sport české sprostoty na vrcholové úrovni. Ve službách nejde o víc než ztrátu dobré nálady, zato na silnici se sázka zvyšuje: jde o život. Bojoví psi puštění na volno a bez náhubků, seroucí tam, kde by si v Německu hrály děti, nebo třeba otagované historické budovy patří mezi další nápadné výdobytky české kultury. Ale o tom raději nebudu začínat.
V příštích příspěvcích se snad podělím o příběhy nebo myšlenky, spojené s některými z obrázků.
Pěkné pohlednice z Brna :D Potulku pustě závidím, leč také občas provozuji a s vlastními štěňaty bez náhubku to má zcela jinou dimenzi. Není to lov pocitů, ale zážitků. Ve vzácných případech i nějaká ta skica, pokud je zvěř rozdistribuována a uspána.
OdpovědětVymazatK volně běhajícím bojovým psům, stejně jako k vajglům a střepům kolem dětských hřišť se raději nebudu vyjadřovat. Ty děti si samozřejmě vedle těch hoven hrají:(, kam mají jinam jít?
Přidáš i nějaké studie stromů, prosím?
Ty stromy z poslední doby nejsou "obrázky", slouží jen jako mezistupeň v procesu, takže na ukazování zatím moc nejsou.
OdpovědětVymazatTak si užij tvorbu a doufám, že to jednou vystavíš i jinde než na netu:)
OdpovědětVymazat(Včera jsem byla na výstavě obrazů kamarádky a znovu si uvědomila, jak je důležité vidět obrazy naživo. Což ví každý, kdo se o umění zajímá a uvidí v originále malby, které zatím znal jen z reprodukcí. Vstupuje tam do role měřítko a vzdálenost pozorovatele, zážitek je mnohem šťavnatější X-))
Díky, svoje práce bych někdy opravdu vystavil rád. Zatím tomu brání několik okolností:
OdpovědětVymazat1. Nejdřív musím udělat něco, co by za to stálo. Tyhle črty na blogu nereprezentují to, co bych chtěl (a budu) dělat naostro. Nechci být undergroundový umělec bez soudnosti, který prudí pár svých známých nějakým nedovařeným žvástem. Až to bude, musí to být dobré.
2. Nepatřím k žádné partě a nemám žádné konexe. Současný akademický establishment (FAVU atd.) pohlíží na lidi jako já vysloveně s despektem, ale mezi kýčovité krajinkáře se taky nehrnu. Ani s komunitou digitálních malířů nemám společný dlouhý kus cesty. Prostě pracuju na něčem vlastním, nezařaditelném, a to, jak už dobře vím z hudby, v konformistické společnosti mnoho zájmu nevynáší (to si nestěžuju, jen konstatuju).
Mám takový sen, že až namaluju něco pořádného (nejlépe sérii), udělám "vernisáž" u sebe doma jen pro pár lidí, známých a zaujatých, jak se to dělávalo za komunismu. Lidi se podívají na obrázky, nalijou se a začne se mluvit o politice a co udělat proti korupci a kácení stromů v Hradišti. Kdo bude největší radikál, dostane obraz od cesty. To by se mně líbilo. :)
Tak já jdu zas malovat, ať pro to něco udělám. ;)
ad 1) Dobrý přístup, je fajn, že nechceš zůstat jen u skic. I když na tomto blogu mají svoje místo a vytváří takový deník:) Však klidně dovařuj, pořádný vývar je třeba vařit dlouho a mírně. S undergroundem si nejsem jistá, jestli se na něj ve výtvarném umění nějak hraje od dob, co se z umělců ulice stali oficiální malíři a kdy mnoho "výtvarných" umělců nevytváří ani žádná čistě výtvarná díla, vzhledem k módnímu konceptu :)
OdpovědětVymazatad 2) Když člověk nemá známosti, tak si tu cestu holt musí vyšlapat sám, nebo si ty známosti udělat:-D (Nebo se grupnout s dalšíma mimoněma a udělat si z toho umělecký program :D)Ty toužíš po nějakém oficiálním uznání?:-O Ti může být jedno, co si myslí akademici, ne? Myslím, že vždycky byli samoukové a lidi, co neprošli školami a přesto, nebo právě proto někteří z nich uspěli.
Většina společnosti nemá o umění vůbec zájem, především ne o výtvarné umění, tam je schopnost konzumace kýčů určitě ještě větší než u hudby a do galerií normální lidi moc nechodí.
Ale to je v podstatě vedlejší. Trápit se nezájmem veřejnosti o umění ničemu neprospěje. Pokud člověk maluje nebo jinak tvoří, tak je to hlavně způsob bytí a existence, který dává jeho životu určitý smysl a radost, když věci začnou žít svým vlastním životem:)(Samozřejmě je to především dřina, která v lepším případě vede k nějakému uspokojivému výsledku, ale zase krásná dřina:)) A jestli ten jejich vnitřní život bude někam zařaditelný, nebo ne? Stačí když osloví pár lidí, naprostá většina dá stejně přednost kýčovitým krajinkám.
Plán vernisáže nemá chybu:) A v Hradišti se nějak neuváženě kácí, nebo je to nějaký osobní folklór?
Ten text se tam nějak divně rozházel :( Grrr.
OdpovědětVymazatTaky mi došlo, že vlastně některé galerie nebo výstavní prostory fungují i bez kurátorů, kteří hledají mezi známými jmény, jestli tak byly myšleny ty konexe.
V Hradišti je strašný bordel, kacení stromů, tisíckrát bohužel, není žádný soukromý vtip. Ale to jsem si způsobil sám tím, že jsem byl skoro pět let v Německu. Viděl jsem tam města krásně zelená, radnice, jednající ve prospěch občanů a ne místních polomafiánských firem, a zvykl jsem si, že lidi si tam dělají města pěknými, aby v nich mohli společně žít, a ne jen jimi proběhnout se zacpaným nosem co nejrychleji domů. A teď mně to Německo schází, no. Proto se učím pořádně nakreslit stromy, aby si jich lidi vážili. :)
OdpovědětVymazatU nás to funguje tak, že když nějaký důležitý zmrd parkuje pod stoletou lípou a ta mu sviní na auto, lípa musí pryč. Tak to bysme si měli vespolek vyjasnit, že pryč musí ten zmrd se svým autem, a ne ta lípa.
Ještě k oficiálnímu uznání - kdybych po něm toužil, dělal bych to samozřejmě jinak (začal bych od účesu ;). Nicméně pojetí umění jako čistě soukromé meditace jsem si už důkladně vyzkoušel s hudbou, zvlášť s posledními kusy, na které jsem sice hrdý, ale přesto jsem se poučil a kormidlem pootočil v tom směru, že ono není zase úplně špatné, když to sem tam udělá opravdovou radost i někomu druhému, aniž by si musel brát k ruce logaritmické pravítko a dějiny filozofie. :)
To je smutné s tím kácením stromů. Co to tam máte za lidi v Hradišti? Naštěstí to všude takové není. Třeba v naší čtvrti bylo za poslední rok zasazeno hodně nových stromů:))) Ovšem péče nezaměstnaných o veřejnou zeleň mě vždycky rozčílí.
OdpovědětVymazatPootočení kormidlem :) Není nad to odložit (nejen) teorie a jen se radovat ze života. Ne z lehkovážnosti, ale prozkoumat, pochopit, vyzkoušet, opustit. Taková cesta k zenu. Ovšem můžou být i cesty jednodušší:)(Co se týká radosti druhých - pro mě bylo asi největším oceněním, když mi kdysi řekla moje babička: Když se podívám na ten tvůj obrázek, tak se vždycky tak uklidním :) A to bohatě stačí. Je lepší pěstovat umění než ego. Ale s tím účesem klidně začni, to nemůže uškodit. I když to může přinést úspěch tak maximálně osmnáctileté blondýně s velkýma kozama.
Knizak zacal s knirem a ejhle, jak daleko to ve svete umeni dotahl.
OdpovědětVymazat