Protože blog je zvíře, které je třeba neustále krmit i za cenu toho, že po ruce je momentálně jen nekvalitní objemové krmivo aneb futr, zalovil jsem v příslovečném šuplíku a odhodlal se zveřejnit video, které před nějakým časem uvízlo v sítě perfekcionismu. Síto toto je ovšem dobrý sluha, ale špatný pán, jak se o tom často přu se svými muzikantskými kamarády (však dotčení to jistě nepřejdou mlčením), a proto považuji za prospěšné ho při krmení zvířete blogu používat s mírou.
Původní název této duchaprázdné etudy byl "Bezduchá kokotina", ale nakonec jsem to přejmenoval, abych nebyl v Hradišti za výtečníka a mamka se za mě nemusela stydět. Ostatně "nejapnost" je taky pěkné slovo.
Úvodní motiv jsem složil, to si přesně vzpomínám, před neuvěřitelnými deseti lety v hotelu v Eindhovenu. Přesto, že jsem si ho často hrával, do žádné skladby Koster se nevešel, a to hlavně proto, že na koncertě se tyhlety pidlikavé sólíčka díky břangálu z bubnů mění v čistě vizuální požitek.
Až tady v Německu jsem pojal plán, že první motiv rozpracuju do soudržné, jednoduché skladbičky, která poslouží jako etuda. Cvičit kousek hudby, jakkoliv bezduché, je totiž vždycky zábavnější a taky účinnější, než se mučit čistou gymnastikou.
Když jsem skladbičku dopracoval a nahrál, naznal jsem, že je opravdu bezduchá, a navíc se mně nelíbilo, že jsem optimisticky zabral i obličej, takže je vidět, jak při každé minele pomrkávám jak vyplašený holub, zatímco opravdoví hudebníci hrají jednak bez chyb, ale hlavně s výrazem kamenným, případně vášnivým. Ale jak bylo řečeno výše, síto toto atd.
Nakonec se ovšem ukázalo, že nejapnost to nebyla až tak bezduchá - melodii z prostřední části jsem později recykloval v Žalmu 13, což je mezi mými skladbami ta, která se duše týká nejvíc.
Žalm 13 a další skladby, které sítem prošly, si můžete poslechnout na Bandzone.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
to je zrychleny zaznam, nebo opravdu hrajes tak rychle? ty brdo :)
OdpovědětVymazatBezduchá možná, ale nejapnost až tolik snad ne. Co se týče techinky hraní, tak hraješ moc pěkně! Sice nejapnost, ale pěkná.
OdpovědětVymazatZrychlené to je, zrychloval jsem to asi šesti týdny každodenního cvičení. ;) To je děs, na jaké bezduché kokotiny dnes lidi plýtvají časem. :D
OdpovědětVymazatTohle se na akustice blíží mému rychlostnímu stropu, který je na elektrické kytaře o něco výš (spíš býval). Hraju totiž hlavně zápěstím, a k dosažení vyšší rychlosti bych musel nacvičit pohyb od lokte, a k tomu jsem se nikdy neodhodlal. Loketní kmitání používám akorát na mandolínovou mlhu. U normálních běhů jsem nebyl do běhů schopen dostat míru artikulace a kvality tónu, na jakou jsem si zvykl při hře zápěstím. Časem jsem si řekl, že budu hrát klidně i pomaleji, ale hlavně nešmrdolit. ;-)
Síto toto je sice dobrý sluha, ale zas se to nemá přehánět. Zeptej se u odborníků, kteří vydávají desku minimálně každých 5 let :)
OdpovědětVymazatNa druhou stranu se nic neděje a světové kulturní dědictví si žije neporušené dál v klidu.