Asi po půl hodině na břehu lesní tůně vyplaval bobr, který celou zbývající půlhodinu deset patnáct metrů ode mě mírumilovně okusoval jeden z padlých kmenů. Byli jsme tam spolu a viděli jsme velmi zhruba tohle:
Kreslil jsem jako obvykle tužkou 2B do skicáku A5, naskenovanou kresbu jsem pak po paměti mírně přibarvil v počítači - jistě ne víc, než přibarvuju své historky (byl tam ten bobr opravdu? - věřte, nevěřte!).
Kresba tužkou + počítačové přibarvení? Výsledek je fantastický! To je běžná technika? Z hlediska hospodyňky mi to připadá velmi praktické.
OdpovědětVymazatBobr i já děkujeme! :) Ta otázka hospodyňské praktičnosti byla předmětem přátelského sporu mezi mnou a mými výtvarnými spolubojovníky v Německu: ctižádostiví mladíci mají za to, že digitál je podvod, a smáli se mně, že spoustu barevných skic si kreslím na Nintendu DS, bakelitové hračce pro děti. Já jsem ovšem starý a líný a už si odmítám ztěžovat práci mladistvým furiantstvím; s kytarou bohatě stačilo. Klidně si beru za příklad hospodyňky. Nebál bych se říct, že se snažím kreslit tak, jak hospodyňka vaří. Kuchyňský verismus!
OdpovědětVymazatPravda. To je jedna z výhod stárnutí: dokážeš čím dál přesněji odhadnout, do čeho je dobré investovat energii, a do čeho ne. Já bych ale z kombinace klasika + digitál nedělala z nouze ctnost. Míšení starého s novým je přece legitimní, a dokonce přináší zajímavé výsledky. Vezmi si to v architektuře. Mně se líbí, když starý městský palác uvnitř zrekonstruují v moderním stylu, pěkně kámen, sklo a nerez. Je to nejen hospodyňkovsky funkční a komfortní, ale i podivuhodné a inspirativní. Člověk by si architektů snad ani nemohl vážit, kdyby to spravovali pořád postaru...
OdpovědětVymazatJen bych dovysvětlil, že digitální malba ve Photoshopu (nebo mojí bakelitové hračce) je v zásadě konzervativní záležitost - je sice flexibilní, ale v principu je software navržený tak, že funguje jako tradiční techniky - především olej. S trochou nadsázky se dá říct, že Photoshop je olej, který nesmrdí.
OdpovědětVymazatJe to banální pravda, ale technologie nikdy nenahradí to, co může umění dát jenom člověk. Digitální "míchání" barev je technicky jednodušší, ale pokud člověk tu barvu nevidí (=necítí), Photoshop ho nespasí, stejně jako Word nenaučil nikoho psát dobré romány. Opravdu nový výtvarný jazyk digitální éry vidím spíš v generativních obrazech, které kombinují algoritmy s tvůrčím viděním člověka, viz např. tady: http://www.davebollinger.com/works/
Kdyby se tato estetika plně prosadila, hrozí, že na FAVU se místo všelijakých genderových a postkulturních diskurzů budou muset učit mladí bohémové programovat, což bych jim ze srdce přál.
I like your comment.Your facebook.
OdpovědětVymazat