Výročí svatých Cyrila a Metoděje jsem propásl, ale pak jsem se na wikipedii dočetl, že datum 5. července bylo stejně stanoveno náhodně a bez historické souvislosti, takže snad nikoho neurazí, že svou poznámku píšu až teď.
Zkraje spěchám podotknout, že nechystám žádné státotvorné planořečnění na téma "odkazu slovanských apoštolů" v duchu kombinace zastydlého moravského národovectví a tradičního "austrokatolicismu" (Halíkův výraz). Takové výklady jsou podle mého stejně relevantní, jako jsou pravdivé sochy svatého Cyrila v podobě důstojného metuzaléma s biskupskou berlí, který se v ničem nepodobá skutečnému Cyrilovi, řadovému mnichovi, který zemřel v pouhých 42 letech.
Přes svůj odstup od pouťového velkomoraváctví řadím oba řecké bratry do svého hvězdného týmu hrdinů, od kterých je třeba se učit. Koho by zajímalo proč, nechť čte dál.
Shrňme nejdříve všeobecně známá fakta: Bratři nepřinesli na Moravu křesťanství (jak se často mylně tvrdí), nýbrž vzdělanost - slovanské písmo a slovanskou liturgii. Křesťanství - patrně hlavně jako nástroj indoktrinace a politického podmanění - už tu bylo, ale v podobě latinské liturgie, šířené německými kněžími. Velkolepým výkonem bratrů bylo především to, že nelitovali žádné námahy (přeložili celou Bibli) a žádného utrpení (které v případě Metodějova několikaletého věznění v otevřené jámě patrně nebylo malé), aby mohli předat svou víru Slovanům srozumitelně a plně, to jest v jejich vlastním jazyce, a ne jen jako gandalfovsko-magickou formuli latinsko-německých kněží.
Spor o jazyk liturgie, který Cyril s Metodějem bojovali celý svůj život, není žádnou zbytečnou teologickou jemnůstkou. Naopak, šlo v něm o podstatu věci samotné. Latinští kněží používali náboženství k udržení nevědomosti (přísně vzato, nevědomosti především od náboženství samotného - mám podezření, že smyslem latinské liturgie byla především zlomyslná snaha zatajit lidu co nejlépe, co ten Ježíš vlastně doopravdy učil), zatímco naši bratři předstoupili před Slovany s úctou, jako před sobě rovné, nic ze své víry neměnili ani nezatajovali, nýbrž vyložili všechny karty na stůl (především tedy Bibli) a řekli - posuďte sami.
Právě ono "posuďte sami" je pro mě osobně tím nejdůležitějším poučením a příkladem z jejich životů. "Posuďte sami" totiž může s lehkým srdcem říci jenom člověk, který skutečně věří tomu, co říká, a proto to s důvěrou a cele může předložit k posouzení druhému. Když říkám "věří", nemyslím tím slepotu, fanatismus, zaryté přesvědčování sebe sama či sebeklam; naopak tím myslím stav, ke kterému člověk dojde poctivým zvažováním faktů, pochybností, otázek a protinázorů. Cyril i Metoděj tímto vším jako vzdělaní, tolerantní lidé bezpochyby prošli.
"Posuďte sami" tedy může říci jenom člověk, který je upřímně přesvědčen, že říká pravdu. Ale věc není tak jednoduchá, je tam totiž ještě jeden háček, a to (zde přichází můj obvyklý protimluv) háček vpravdě velkolepý! Ten háček spočívá v tom, že člověk, kterému je čestně umožněno, aby "posoudil sám", může tak skutečně učinit a nakonec to, co mu sdělujete, odmítnout. "Posuďte sami" je tedy zaklínadlo svobody myšlení a úcty k této svobodě u druhých.
Křesťané všech denominací bývají při snahách o šíření své víry často - a často oprávněně - obviňováni, že používají různé manipulativní metody, od šíření strachu z pekelného ohně až k inscenování křečovité radosti ve "společenství věřících". Myslím, že v pozadí takových praktik je vždy nevíra - hluboko zasunutá, potlačená nevíra v to, čemu si věřící namlouvají, že věří, ale čemu ve skutečnosti nevěří - a proto mají strach nechat druhé, aby "posoudili sami". Je to strach z odhalení podvodu.
Ale nerad bych se dopustil dnes tak obvyklé demagogie a vyčítal církvi jako čistě její nějaký nešvar, kterým trpí celá společnost. "Posuďte sami" se dnes neodváží říkat prakticky nikdo. Žijeme v době, kdy 99,9 % informací, které se na nás valí ze všech stran, jsou bezcenné, protože jimi vždy někdo něco prosazuje, zpravidla své výrobky anebo přímo sebe, a přitom překrucuje a zatajuje vše, co by mohlo mluvit v jeho neprospěch. Věc ta se dokonce studuje na vysokých školách a říká se jí marketing a public relations. V jádru jde o přístup protichůdný k postoji našich bratrů: vždy jde o to, postavit věc tak, aby se zdála "jasná", aby nebylo co posuzovat, a už vůbec ne sám! Jde o snahu v praxi zrušit to, co Cyril s Metodějem považovali za největší dar Boha, kterého přišli zvěstovat Slovanům: svobodu myšlení, svobodu volby.
Pokud jde o mě, vzor bratrů mě zavazuje k tomu, abych svobodně myslel, a svobodně myslet nechal. Snažím se o to i v tomto blogu.
Ostatně - posuďte sami.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Doufám, že nebudu příliš v rozporu s odkazem Cyrila a Metoděje, když zde napíšu o současném problému, týkajícím se naší osobní svobody, možnosti volby a tolerance k názorům jiných. V souvislosti s navrhovanou novelou zákona o zdravotních službách je možnost svobodné volby na základě zvážení dostupných informací aktuální téma. Doufám, že Senátem neprojde, (poslanci už ji bohužel schválili) a pokusím se i vysvětlit proč.
OdpovědětVymazatSnad nebude vadit, že Cyrila a Metoděje ponechám s úctou stranou. I v současnosti totiž nacházím hrdiny a hrdinky, kteří můžou být ostatním inspirací svobodou svého myšlení, nebo tím, že pomáhají jiným realizovat jejich svobodnou volbu i za cenu vlastního nepohodlí. Tímto vyjadřuji podporu Ivaně Königsmarkové a doufám, že na evropské půdě se jí dostane spravedlivého a nezaujatého soudního procesu. Situace, kdy se samostatné porodní asistentky pohybují v právním vakuu ( a v navrhované novele zákona o zdravotních službách již mimo zákon), jistě pro ně není lehká. O co většině společnosti asi jde, vystihl v jednom rozhovoru novinář, který se ptal, zda po prohraném soudu paní Königsmarková změnila názor na porody v domácím prostředí. Odpověděla mu, že její názor je otázka celoživotního vzdělávání v oboru. :) Snad celá kauza přispěje k tomu, aby se lidé o problematiku více zajímali, dostaly se k nim potřebné informace a udělali si vlastní názor na věc, zbavili se předsudků.
Čím je 1% žen, které nechtějí rodit ve zdravotnickém zařízení, tak nebezpečné pro společnost, že jim chce úplně odepřít možnost odborné péče? Proč jsou navrhovány a schvalovány zákony či jejich dodatky, které diskriminují tuto menšinu, přestože je ČR kritizována za to, že zdravé ženy s bezproblémovým těhotenstvím zde nemají oficiálně svobodnou možnost volby odborné péče a místa porodu?
Také paragraf o poskytování zdravotní péče proti vůli pacientů nebo jejich zákonných zástupců silně zavání nejen nemožností svobodné volby, ale i omezováním osobní svobody. Proč by mi měl stát nutit zdravotní péči proti mojí vůli, když za případné negativní následky nechce nést zodpovědnost?
Říká se, že souvislost případu Ivany Königsmarkové s novelou zdrav. zákona, čekající na schválení nebo odmítnutí Senátem, je nešťastná. A nešťasná je především proto, že o této novele rozhodují lidé, kteří nejsou o problematice dostatečně informováni a rozhodují se ne podle vlastního názoru a svědomí, ale podle příslušnosti k politické straně. Alespoň hlasování v PS je toho důkazem.
Nebylo by lepší respektovat navzájem své názory namísto prosazování jediného správného názoru zákonem?
Zde si vypůjčím, s dovolením, a snad ne zbytečně: posuďte sami.
Jako součást celého systému a společnosti si uvědomuji, že se na celé věci také podílím (odváděním daní, ze kterých se platí zákonodárci, občas jsem šla k volbám..). Napsat svůj názor vidím jako možnost, jak v celé věci nebýt pouze pasivní účastnicí a jak můžu vyjádřit svůj nesouhlas. Samozřejmě se připojím i k chystaným podpisovým akcím na podporu činnosti samostaných porodních asistentek a dalším aktivitám, pokud to bude v mých možnostech. Aby společnost přehodnotila své postoje, je zapotřebí se o dané problematice bavit nejen na ženských diskuzních fórech. :)
Zdravotní služby se týkají nás všech. A nemyslím si, že by měly být dostupné jen správně smýšlející většině, nebo být vnucované tam, kde nejsou třeba. Nakonec zdravotní pojištění si také každý platíme, proč bychom za něj neměli dostat náležitou péči? Rozhodně také nesouhlasím s ukotvováním netolerance k názorům jiných v zákoně. A hlavně proto zde píšu.
Díky za prostor k vyjádření.
K.
P.S.
Byla by škoda připomínat si svobodu myšlení jen jeden den v roce. Chronologický čas, tak jej většinou vnímáme, je sice dobrý k tomu, abychom se na některých věcech dokázali shodnout s ostatními, ale často přináší i falešné pocity toho, že jsme něco nezvládli nebo propásli. V případě ujetého vlaku to tak i může být. Myšlenky mohou přicházet buď ve vhodném, nebo nevhodném čase, což zpravidla závisí na vnitřním naladění příjemce.:)
Tak já bych se o to posouzení sám s dovolením pokusil. :) Předem ale podotýkám, že o věci nic nevím a vlastně na ni nemám žádný názor. Nicméně uvažuju:
OdpovědětVymazatPředpokládám, že hlavním argumentem pro zákaz porodů doma je zdraví dítěte. Jestli je pravda, že určité množství porodů může v nemocnici proběhnout úspěšně, ale doma by skončily těžkým poškozením zdraví nebo smrtí dítěte (ostatně i ženy), pak ten argument má určitou váhu, ne?
Souhlasíš s tím, že stát má právo intervenovat v určitých případech, kdy ho jeho vlastní rodiče poškozují, ve prospěch dítěte?
Myslíš, že postihování a znemožnění činnosti porodních asistentek, které mohou pomoci matce, která se k porodu doma rozhodne, přispěje k blahu dítěte? Nepřibude jen víc neasistovaných a pro dítě tudíž nebezpečnějších porodů?
OdpovědětVymazatJe určitě pravda, že některé porody mohou proběhnout úspěšně jen v nemocnici. Ale podle zahraničních statistik ( u nás žádné neexistují) a praxe je porod doma pro zdravou ženu a dítě stejně bezpečný jako v porodnici. Mluvím samozřejmě o situaci, kdy je to vědomé rozhodutí matky a žena je na to po všech stránkách připravena. Překotný porod, kdy se to do porodnice nestihne, je jiná situace. To, že ženy rodí mimo zdravotnická zařízení s vlastní porodní asistentkou je v zemích na západ od nás naprosto běžná praxe. Ve Velké Británii například lidé kritizují to, že tam probíhá příliš mnoho porodů v nemocnicích.
S intervencí státu nesouhlasím. Pokud by tak činil, musel by podle mě dokázat, že rodiče dítě vědomě poškozují. Navíc dítě, dokud není narozeno, právně neexistuje. A když se narodí, nesou za jeho zdraví a život zodpovědnost rodiče, ne stát nebo porodnice.
Problém je, že většina společnosti chápe porod jako nebezpečnou záležitost, při které jde matce a dítěti vždy o život a je potřeba je zachraňovat, aby o něj nepřišli. A od toho jsou tu doktoři, nemocnice (a stát).
Díky za odpověď. A omlouvám se za OT. Mně totiž vadí především šíření strachu a hysterie pomocí médií, lékařských autorit a bohužel i státu, které mnoha lidem může bránit utvořit si racionální názor.
K.
Odpovím otázkami. Činím tak jednak proto, že o problematice téměř nic nevím, a jednak proto, že si libuju v roli ďáblova advokáta, jak mí známí dobře ví. :)
OdpovědětVymazat1. Znamená zákaz porodních asistentek to, že ženy které by jejich služby využily, budou rodit doma neasistovaně? Proč si myslíš, že nebudou místo toho rodit v porodnicích?
2. Píšeš, že pro zdravou rodičku je porod doma stejně bezpečný jako v porodnici a já tomu nemám důvod nevěřit. Připouštíš ale, že i u rodičky, která se jeví jako zdravá, můžou při porodu nastat nepředvídané těžké komplikace, které může vyřešit pouze lékař?
3. Pokud nesouhlasíš s intervencí státu ve prospěch dítěte, akceptuješ jako nutný důsledek, že bez této intervence jsou věci jako týrání a pohlavní zneužívání dětí nepostižitelné, protože narušují svobodu rodičů vychovávat děti podle svých osobních postojů a hodnot?
99,9% informací bezcených? To si pan filozoofil trošku zapřeháněl, ne? ;) A navíc co on o tom ví, po tolika letech bez televize, muhehe. Nebude to tak hrozné, jak bych to šacoval tak maximálně na 70-80% :)
OdpovědětVymazatna porody doma mam nazor nevyhraneny, vnimam argumenty obou stran. Ale se svobodou se to taky nemusi vzdycky prehanet. Jak by to vypadalo napr. v silnicnim provozu kdyby kazdy chtel mit svobodu rozhodnuti jak zrovna pojede.
Ale dost planych kecu, jestli nekomu vadi nemoznost porodu doma (i kdyz to si nejsem jisty jestli to je skutecne nemozne) tak at bojuje, pise petice, zaklada iniciativy... dnes uz to jde i bez hrozeb vezeni. Ale na tomto blogu to pravdepodobne nevyresime...
anonymní hyena
No popravdě řečeno jsem se nad tím procentem zastavil a musím říct, že jsem ho tam dal po úvaze. Vezmi si třeba internet. Za poslední dva roky jsem narazil já osobně na jednu jedinou (!) stránku, kterou jsem nemusel minimálně silně prosívat, a to www.paulgraham.com. Z českých časopisů stojí za čtení podle mě jedině Respekt, a i ten má často zřetelnou agendu. Dobré knihy pořád zůstávají nejlepším zdrojem informací i názorů hodných zamyšlení.
OdpovědětVymazato5 zřejmě pouze mírné nepochopení úhlů pohledu. Já za informace považuju nejenom názory hodné k zamyšlení, ale všechno. Tj. i předpověd počasí, TV program, jízdní řád, recenzi a názory na výrobek který se chystám koupit, kurzovní lístek, vycházející nové desky, video mého oblíbeného kytaristy atd.
OdpovědětVymazata když vemu tvoji kategorii, tak z poslední doby jsem kromě životních a důchodových pojištění hodně přemýšlel nad tímto článkem...
http://www.kehilaprag.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1152:dusno-jako-ped-valkou-jefim-fitejn&catid=78:z-denniho-tisku&Itemid=54&lang=cs
anonymní hyena
Zajímavý článek, v mnohém s ním souhlasím. Rozpad hodnot a nadosobních projektů je faktem. Rozhodně taky předpokládám, že třetí světovou válku naše generace naplno zažije. I nárůst obecné agresivity a všech forem iracionality - dobrovolného ztrácení zdravého rozumu, třeštění - je nesporným faktem. A k tomu všemu turné Dana Landy. :-(((
OdpovědětVymazatČlánek se mi taky líbí, mnoho věcí v něm stojí za úvahu, i když vyznívá, jakoby jediným společenskýcm projektem mohl být válečný konlikt :(. Osobně si myslím, že alespoň ty hodnoty můžem utvářet. Každý začít sám u sebe.
OdpovědětVymazatMůj úvodní příspěvek se původně jevil jako neodeslaný asi by to tak bylo lepší. Neb jak řekla hyena, tady to nevyřešíme. Není dobré sadit do soukromého rybníka cizí ryby. Odpovím tedy ďáblovu advokátovi a pak se zdekuju ke štrikování a odpočinku.
K těm bodům 1-3:
1. Ženy budou rodit tam, kde se budou cítit bezpečně. Většina v porodnici, některé doma nebo jinde, přičemž poměr se nezmění. Bité na tom budou jen porodní asistentky, které někdo napráská. Na milionovou pokutu si prací v oboru vydělají velmi těžko.
2. Připouštím, že komplikace můžou nastat, ve většině případů je však lze včas podchytit a využít služeb lékaře.
3. S tou intervencí státu jsme si nerozuměli. V případě týraných a zneužívaných dětí by rozhodně zasáhnout měl.
K.
Dopleteno a pořád přemýšlím nad tím, že dlužím trochu obšírnější vysvětlení a stáhnout činnost samostatných porodních asistentek jen na domácí porody není správné a nechci je nijak poškozovat.
OdpovědětVymazatKdyž budeš nemocný, půjdeš k doktorovi, kterého sis sám zvolil a kterému důvěřuješ? Nebo bys byl raději, kdyby ti stát a zákon poručil, ke komu musíš chodit a nechat se od něj ošetřovat a nemohl by sis vybrat?
Předpokládám, že první možnost je správně.
A s porodními asistentkami je to obdobné.
Samostatná porodní asistentka může o ženu pečovat během těhotenství, v průběhu celého porodu a po porodu o matku i dítě v šestinedělí. V ideálním případě by si zdravá žena mohla vybrat, zda chce být v péči lékaře nebo porodní asistentky. A také by si mohla vybrat, zda chce s vybranou porodní asistentkou jít rodit do porodnice, porodního domu, nebo bude rodit doma.
Momentálně si legálně ženy vybrat nemohou, protože stát jim nabízí jen možnost porodu ve zdravotnickém zařízení s personálem střídajícím se podle služeb. Budou se rušit malé porodnice, kde by se dal čekat trochu osobnější a stále odborný přístup, vznik a existence porodních domů se nepodporuje a samostatným porodním asistentkám budou hrozit pokuty.
Na sever, západ a jih od nás je péče samostatných por. asistentek legální, běžná a dokonce hrazená ze zdravotního pojištění. A nelze neříct, že péče porodní asistentky je oproti péči lékařské nejen příjemnější, osobnější, ale i levnější.
Je otázkou, jestli v dané situaci pomohou občanské aktivity, podpisové akce, nebo jen evropský soud. Jsem v tom poměrně skeptická, vzhledem k aktivitě, která už proběhla kvůli paragrafu o zdravotní péči proti vůli pacienta nebo jeho zák. zástupců, která se týká hlavně povinného očkování, a kdy poslanci jednotlivých stran svorně hlasovali pro a nebo proti a nakonec vítězný krok směrem k totalitě.:( Samozřejmě bych byla ráda, kdyby se dané záležitosti vyřešily v Senátu a nejraději, kdyby nebyly navrhovány zákony, které mají omezovat naši svobodu.
Těm, kdo to zvládli přečíst, i všem ostatním přeju hodně sil a dobrou mysl do nadcházejících sychravých dní a hlavně tu svobodu.:)
K.
Bohužel, mě jsi nepřesvědčila. Mezitím jsem přečetl ještě pár článků a diskusí, mezi nimi například iracionální a nespravedlivě zaujatou obhajobou Königsmarkové v Respektu z pera H. Čápové a můj názor (člověka, který stojí stranou problému) se přiklání spíše na stranu lékařů.
OdpovědětVymazatNa jednu stranu chápu a velmi souhlasím s tím, že prostředí nemocnic (nejen porodnic) je hluboce stresující, občas i ponižující, dehumanizované a kolikrát prostě škaredé, a souhlasím s tím, že tyto věci mají na člověka vliv.
Ale na stranu druhou: za prvé neakceptuji argumentaci o svobodě volby. Už jsme si v předchozí diskuzi vyjasnili, že v tomto případě je problematická, protože volba jednoho člověka nemá vliv jen na něj, ale i na někoho druhého (dítě). Tak jako člověk má plné právo třeba trápit hladem sebe, ale ne už své dítě, ani porod není čistě jen věcí matky.
Z tohoto "já já já" v argumentaci zastánkyň domácího porodu mě, přiznám se, mrazí. Co získáváme porodem doma? Pocit bezpečí, dobrá. Co ztrácíme? Možnost zachránit dítěti v kritické situaci život? Co je víc, pocit bezpečí, nebo bezpečí samo? Co to vypovídá o matce a jejím vztahu k dítěti? Jistě řekneš, že přeháním, ale faktem je, že argumentace zastánkyň se velmi podezřele točí vždy kolem matky, o dítěti se nemluví. Co si o tom člověk zvenčí má myslet?
Další věc: argument, že domácí porod je "tradiční metoda" je emotivní a zavádějící. Při tradiční aplikaci této tradiční metody umíral každý desátý kojenec při anebo hned po porodu (a pak, že nemáme statistiky). Tento argument zavání odmítnutím moderní medicíny jako celku, které považuju za iracionální a šílené. Už jsme o tom mluvili. Dnes jsou v módě, obzvlášť mezi zdravými mladými ženami, které nepoznaly skutečné nemoci (jen migrénu a nekvalitní pleť), bylinky, čajíčky, homeopatika, bio atd. Do jisté míry s tím sympatizuji, ani já neberu prášky, pokud vysloveně nemusím. Ale ani nešvary moderní medicíny nemůžou vyvrátit *fakt*(nejde tu o názory), že právě a jen moderní medicína výrazně prodloužila délku života a zvýšila jeho kvalitu. Podívej se, můj bratr je diabetik, o účinnosti "chemické medicíny" odmítám diskutovat - kdyby nebyla, nebyl by naživu. Akupunktura i homeoptika jsou placebo, hračičky pro lidi, kterým ve skutečnosti nic není. Tyfus ani TBC jimi nevyléčíš. Stejně tak v porodnicích mají přístroje, které tobě a tvému dítěti mohou zachránit zdraví a dokonce život, které bys při domácím porodu ztratila. Jestli ti vadí, jak tam s tebou u toho jednají, bavme se o tom, protestujme proti tomu, snažme se změnit to, ale nikdy nepřijmu názor, že kvalifikovaná zdravotní péče pro každého, za kterou naši předkové bojovali několik generací, je zlo.
Shrnuto: chápu naléhavou potřebu humanizovat prostředí nemocnic, zacházení s pacienty. Chápu, že žena může chtít, aby rodila s porodní asistentkou, kterou zná a které důvěřuje, raději než s neznámým doktorem, který může být neschopný a nezodpovědný. Nechápu, jak může zodpovědná matka dobrovolně volit prostředí bez nástrojů, které jí a především jejímu dítěti mohou v kritické situaci zachránit život.
Především tě nechci přesvědčovat. Chápu, že pohled člověka, co stojí mimo problematiku, se kloní k "racionálnějšímu" názoru lékařů.
OdpovědětVymazatBohužel, běžný lékař neví, jak vypadá přirozený porod. Zná mnoho komplikací, které mohou nastat a ví, jak je vyřešit, umí zachránit život. Ale v žádných doktorských skriptech se nepíše, jak vypadá normální bezproblémový porod. Většina porodníků si to také nemůže vyzkoušet na vlastní kůži. Z toho plyne i jejich postoj raději zasahovat, než aby nastaly komplikace. Porody jsou urychlovány, což může vést k nepohodě dítěte, stejně jako dlouhé monitorování. Nemožnost zvolit si pro porod vhodnou polohu, používání nedoporučovaných nebo zakázaných metod (metoda řízeného tlačení, nástřihy, Kristellerova exprese), které se poměrně běžně používají, mohou vést až poškození zdraví matky a dítěte.
(Zkušené porodní asistentky znají průběh přirozeného porodu, volí vyčkávací přístup, často jsou i matkami.)
Tím se dostávám ke druhé otázce. Opravdu si myslíš, že jsou matky ochotné riskovat zdraví své a svých dětí jen z čistého rozmaru, bez toho, aby k tomu měly opravdu podstatný důvod? Když už úspěšně absolvuji tu dřinu a je tu zázrak, kterým novorozené dítě je, nechci, aby mi ho někdo hned sebral, odnesl, vážil, natahoval, měřil, umýval kosmetikou Johnsons a nakonec ho strčil do inkubátoru zahřívat, protože tak se to dělá. Neříkám, že všude, ale je velmi těžké až nemožné té situaci zabránit, když nastane. Přitom první společné chvíle jsou velmi důležité jak pro vzájemný vztah matka-dítě, tak pro nastartování všech přirozených poporodních procesů.
Málo se mluví také o tom, že z porodnice sice odcházejí lékařskou péčí "zachráněné" matky a děti, často ovšem i s velkým traumatem.
Já sice sympatizuju s domácími porody, ale rozhodně to nikomu nechci vnucovat, není to pro každého. Důležité je, aby matky mohly jít s vybranou porodní asistentkou do porodnice, být v péči jedné osoby v průběhu celého porodu. A poskytnutí této možnosti ze strany porodnic je spíše výjimečné. Přesto si myslím, že by ji hodně žen přijalo s nadšením. Péče por. asistentky je kvalifikovaná zdravotní péče!
Když na přelomu 19. a 20. století vznikaly první porodnice, chodila tam rodit jen chudina, která neměla na domácí péči, ženy, které neměly kde bydlet. Především proto, že úmrtnost v nemocnicích byla mnohem větší než doma - špatná hygiena, pokusy lékařů na pacientkách, doktorská péče ... Ještě v 50. letech se některé děti rodily doma s porodní bábou. To, že žena a dítě při porodu doma přijdou o zdraví a o život, je mýtus. Ročně se v ČR narodí 300-1000 dětí doma (skutečné číslo by mě opravdu zajímalo, setkala jsem se s oběma ciframi) a podle zpráv v médiích mohou mít vážné problémy tak 2-3 děti z nich. O případech, kdy mají děti vážné zdravotní problémy i v porodnici, občas i v důsledku poskytnuté zdravotní péče, se rozhodně tolik nemluví.
Chápu, že pokud je někdo diabetik, je nemocný. A potřebuje lékařskou péči a léky. Těhotná žena není nemocná.
Článek H. Čápové jsem nečetla. O problematiku se zajímám aktivně a dlouhodobě, teoreticky i prakticky .:)A vlastní tělo chápu jako nástroj, který je u porodu nejvíce potřeba, hned po vůli a potřebě dítěte.
K.
Já chápu plně tvé rozhořčení na praktikami jako odebírání dítěte, urychlování porodu atd. Nicméně bych zdvořile upozornil, že se dopouštíš typického nešvaru osobně zaujatých diskutérů: ze strany, které fandíš, bereš v úvahu ten nejlepší možný případ(kvalifikovaná, empatická porodní asistentka, matka i dítě zdraví jako buk) a srovnáváš jej s nejhorším případem protistrany (neschopný a nesoucitný doktor, kterému dítě umře i přesto, že má všechny přístroje). Pak ovšem není divu, že ti vychází, co ti vychází. Ale pravda není tak černobílá. Doktoři mohou být neempatičtí a neschopní, ale totéž platí pro porodní asistentky - všichni jsme jenom lidé. Tvrdit, že porodníci neví, jak se rodí je taky trošku přehnané, nemyslíš? Vždyť je to jejich práce. A to, že to nezažili na vlastní kůži je taky chatrný argument - může to být nevýhoda, ale i výhoda.
OdpovědětVymazatStejně polopravdivý (polonepravdivý) je heslovitý argument "porod není nemoc". Není, ale stejně jako při cukrovce při něm může jít o život(y). Vrcholový sport taky není nemoc, ale doktor je u něj potřeba ze stejného důvodu. To jsou takové rétorické kličky, které se setkají s potleskem u přesvědčených, ale na lidi z ulice, kteří nad problémem přemýšlí věcně, tím moc dobře nezapůsobíš. Já chápu, že máš určitý názor a máš pro něj důvody, které velmi respektuju, a právě proto bych se o podobné kličky neopíral - není to třeba.
Ještě bych si dovolil zapochybovat o tom, zda ženy jako skupina vědí, co je pro jejich děti dobré a dělají to. Tady se pohybuji na nebezpečné půdě hrubých zobecnění, které budou mnohým připadat nespravedlivé, ale řeknu to: mladé ženy jsou skupina obyvatelstva nejsnáze ovlivnitelné módou a různými formami davových výstřelků. Viz například porody císařským řezem: pár celebrit v lifestylových magazínech se jimi pochlubí, a pak mají porodníci nával maminek, které najednou vědí, že takto a ne jinak musí rodit i ony. Víš, pak není až tak těžké pochopit, že ti doktoři nemají dobrý pocit z toho, nechat ty matky o sobě rozhodovat samy. Tím je neobhajuju, jen se snažím vžít do jejich pohledu. Totéž vše, co se týká diet, péče o děti, výchovných metod: móda střídá módu, a ne všechny jsou zcela neškodné. Je spousta žen, které mají zdravý rozum a dokáží se rozhodnout dobře, ale je taky spousta těch, o kterých to bohužel neplatí.
Když jsem četl ten článek o Königsmarkové, měl jsem pocit, že tu proti sobě stojí dva tábory, které nejsou schopné naslouchat a zakopávájí se na svých pozicích. Doktoři (nejen porodníci) se vyznačují arogancí a nezájmem o pocity pacientů a hodnotí úspěšnost své práce ve statistikách. V porodních asistentkách cítí konkurenci, která vyniká především tím, co oni sami zanedbávají. Ale platí to i naopak. Porodní asistentky jsou pro většinu žen příjemnější a lidštější možnost, ale když dojde na lámání chleba a zachraňování životů a zdraví, doktory rozhodně netrumfnou (promiň, ale o tomto bych opravdu nepochyboval, to mně připadá jako velmi rouhavé pálení dobrého bydla). Kdyby se tyto dvě skupiny nepotíraly, ale místo toho navzájem vyslechly, uznaly své přednosti a dokázali je spojit, měly by z toho prospěch všichni, především pak matky. I proto si myslím, že si zastánkyně domácích porodů neslouží, když své argumenty vyhrocují.
Rozhodně netvrdím, že porodní asistentka je od toho, aby zachraňovala životy a nahrazovala doktory. Pokud cokoli v průběhu porodu není v pořádku, dokáže to porodní asistentka rozpoznat a měla by matku předat do péče doktora, ať už se tak děje v porodnici, nebo při kontrole v domácím prostředí. Problém nastane, pokud to asistentka ženě doporučí a ta to neakceptuje. Což se stalo Ivaně Königsmarkové u domácího porodu a jaké to může mít následky, vidíme všichni. Proto ani porodní asistentky neberou do péče ženy, které chtějí doma rodit za každou cenu. Ale každé z nich se může někdy stát, že někoho předem neodhadne. Taky jsou to jen lidi.
OdpovědětVymazatNikdy bych si netroufla říct a taky si nemyslím, že jsou doktoři neschopní! :-O Jen mají jiné zkušenosti, profesní přípravu a náplň práce než porodní asistentky. To, že mají ve skriptech popsané jen patologie vím přímo od studentek medicíny. Což neznamená, že se v praxi nemůžou setkat s "přirozeným" porodem, ale ovlivňuje to jejich chápání celého děje jako potenciálně nebezpečného. A podle toho pracují a tak ho i prezentují na veřejnosti. Když se k názoru odborníka připojí i to, že nám chybí po generace sdílená pozitivní zkušenost s porodem, není divu, že jej většina lidí vidí jako velmi nebezpečnou záležitost.
Porodní asistentky se berou jako zkušené, když porodí vlastní dítě. Protože nevidí celou událost už jen zvenčí, ale pochopí, prožijí si to. Oproti doktorům ale mají i další výhodu a to zpětnou vazbu od svých klientek. Píšeš, že (některé) porodní asistentky mohou být také neempatické a neschopné - mohou, ale jen ty placené nemocnicí, co mají doktora za zadkem, samostatně pracující by se neuživily.
Lifestylové magazíny v rámci zachování duševního zdraví neotvírám. Takže si ani netroufám tvrdit nic o tom, jak fungují ženy konzumentky, co je v módě a jestli davové šílenství postihuje i většinové matky středního věku.
Porodníci často říkají kolik (stovek, tisíc) dětí už porodili:D A je pravda, že jsou dvě skupiny žen - jedna chce, aby je doktor porodil a druhá chce rodit sama. To by měli doktoři respektovat. Víš, pokud si nějaká žena myslí, že je schopná porodit jen císařským řezem, tak je pravděpodobně opravdu schopná porodit jen císařským řezem. (Jedna moje známá, která dělá dulu - průvodkyni k porodům do porodnice, vyprávěla, jak k ní přišla paní, co chtěla rodit císařským řezem. A ona se jí snažila povzbudit, aby si troufla na normální porod a paní si dokonce toho císaře rozmyslela. Jenže nakonec měla velmi těžký porod. A tak těžko říct, zda to původní přesvědčení nebyla prostě jen předtucha a hlas intuice.)Nehledě na to, že císařský řez musí být u nás naordinován ze zdravotních důvodů.
K.
Ještě mi vypadl kousek o zpětné vazbě: Porodník vidí ženu jen na sále a někdy později třeba na vizitě. Ale neví, s čím ta žena odchází z nemocnice a jak pak žije, s čím byla spokojená i po fázi poporodní euforie a zda je poté zdravotně v pořádku.
OdpovědětVymazatK.