Zámek, který byl kdysi domovem Fridricha V., kurfiřta falckého, českého "zimního krále", nechátral jen tak, zubem času: v průběhu třicetileté války a po ní ho decimovali hlavně Francouzi. Poslední ránu mu zasadili ne při obléhání, nýbrž po dobytí, kdy se rozhodli zámek na strmém svahu jednou provždy srovnat se zemí, aby ho zas za pár let nemuseli znova obléhat. Z východní věže se po tomto neúspěšném pokusu o demolici odlomil obrovský plát zdiva (jako z čokoládového Mikuláše), který se sesul a opřel o obnažené vnitřnosti věže. Následkem toho, že Francouzi Heidelberg porychtovali, jak se u nás říká, jak sviňa vrátka (nebo alternativně: prase bránku), je jakýsi průřez věží, který připomíná domečky pro panenky anebo naučné diagramy z mé oblíbené dětské knihy Už vím proč (i když proč bohužel ještě pořád nevím).
Heidelberg byl malebnou ruinou tedy už na začátku 19. století, kdy se k němu sjížděli romantičtí malíři, tedy opravuji, malíři německého romantismu, a malovali jej ve zjitřených kompozicích, podobně jako Češi Kost a Křivoklát. Carl Blechen, malíř velmi pozoruhodný, zmíněnou věž na svém velikém plátně zpodobnil takto:
Vypravili jsme se tam i my, s Timurem a s akvarely. Sedli jsme si pod věž, takhle vlevo dole, k těm stromům, a dvě a půl hodiny soustředěně malovali. Timurův obrázek bohužel nemám k dispozici, a tak se musíte spokojit s tím, co jsem tam v potu tváře vybojoval já. Na rozdíl od Blechena jsem architekturu nijak nestylizoval, protože jsem měl pocit, že zachytit ji aspoň přibližně takovou, jaká je, bude i v pouhé sépii až až. Obrázek nanicovatý, avšak věci zajímavé!
Žádné komentáře:
Okomentovat