Zde je seznam mých výmluv:
1. Žádné fyzické médium se v sytosti barev nemůže ani přiblížit digitálnímu obrazu na monitoru (který tvoří obraz tím, že sám světlo vyzařuje, nejen odráží jako fyzické pigmenty). S pigmenty je v malířství věčná potíž: mnoho jich bylo objeveno relativně nedávno, a i některé existující se nepoužívají, protože jsou buď drahé, toxické, nebo světloplaché. Málo se například ví, že za barevnost obrazů impresionistů nemohly jen nové umělecké postupy, ale taky v té době nově dostupné pigmenty.
2. K mé sadě pastelů se chovám jako špatný učitel k normální třídě - mám pár favoritů, většinu toleruju a pár jich nesnáším. Některé vyděděnce jsem si sice časem zamiloval (například odstíny fialové), ale zelenomodré pastely zůstávají v nemilosti - působí na mě agresivně a chemicky.
3. Postupný, iterativní proces, který se u dopracovanějších kousků snažím uplatňovat, neodstraňuje jen chyby, ale má přirozený sklon vylívat s vaničkou i dítě a potrácet i cenné aspekty první skici. Proto impresionisté propagovali malování před námětem (i když ono to nebylo kolikrát až tak jednoduché). V případě tohoto obrázku jsem předem provedl tři barevné studie - jednu digitální, dvě pastelem (nemluvě o několika kresebných, věnovaných jablůňce v popředí). První studii jsem s demonstrativně nasupeným výrazem provedl za silné účasti mých neoblíbenců, jen abych sám sobě uraženě dokázal: " já jsem ti to říkal od začátku, že to nebude fungovat". Ve druhé jsem se už řídil citem pro celek víc než ohledem na fakt, a tuto jsem použil i jako podklad pro finální provedení.
Tendence omezovat se na barevné favority je u malířů dobře známá, a obecně se doporučuje lámat tento zvyk tím, že si člověk systematicky ordinuje studie, ve kterých se vše točí kolem vyděděnců. Je to jako konfrontace mezi lidmi: napětí, které se uhýbáním skrytě střádá, se schválně vystupňuje, aby explodovalo a umožnilo buď očistné smíření založené na lepším vzájemném pochopení, nebo naopak úplný zmar. Podle mé zkušenosti ale k takovému zmaru dochází jen málokdy za předpokladu, že obě strany přispějí aspoň špetkou dobré vůle.
Ale k tomu jsem se dosud neodhodlal a mé vztahy se smaragdovými pastely zůstávají na úrovni napjatého příměří. Tichou poštou k tiché domácnosti!
Moc pekny pastel je to, ma takovou klidnou predjarni naladu. Stejne by me ale zajimalo, jak by obrazek vypadal s temi smaragdovymi cleny tiche domactnosti. Mne se ty vydedene odstiny v te skicce velice libily. Takze ja bych rozhodne byla pro to, aby ses nebal a neliboval si v zabehlem tichem pohodli a nekdy si to s nimi hezky vyrikal. Proste konec vymluv, byt treba takto zajimavych a vtipnych. ;)
OdpovědětVymazatNo, ono na to dojde nejpozději tehdy, až své oblíbence spotřebuju a zůstanou mně jenom ti vyděděnci. Třeba pak namaluju smaragdový obraz pekla - přece je nevyhodím. ;-)
OdpovědětVymazatSes normalne hyperaktivni. Nestiham to cist. Zpomal.
OdpovědětVymazatJinak jak uz bylo receno, jde ti to uz lip nez me.
A to ja jsem druhy Michelangelo...
lez blobost slatanina nebo pravda?
Hmm, žvanění dnes nevyšlo, tak snad jindy...
OdpovědětVymazatTohle je dobrá, poctivá kresba a nebýt těch hlubokomyslných výmluvností kolem, netušit nic o původní skicce, není jí co vytknout. Má svou atmosféru.
OdpovědětVymazatPokud se vrátím právě k oné skicce - podle mého názoru je to natolik živá, malířská záležitost, že je možná škoda ji převádět zrovna do pastelu.
Neodpustím si drobnou hlubokomyslnost z prázdné hlavy, nebo rýpavost, jak je libo :) Přizpůsobit jednostlivosti celku je v tvorbě zásadní, držet se původní myšlenky důležité. Ale co dělá mistra Mistrem je vytvořit celek na základě původního záměru.
Tím neříkám, vytáhni ty zelenomodré odstíny ze šuplíku a poť krev, umělče! Třeba ještě potřebuješ vytvořit 56 - 274 pastelů v oblíbených odstínech, než to uzraje... a přijde na řadu zelenomodré peklo (na které se velmi těším).
Děkuju za komentář i rýpavost. :) Pravda je, že těch pastelů musím vytvořit nejmíň těch 274, abych nebyl tolik vydán na milost a nemilost větrům náhodných úskalí a tiché pošty, a taky to tak míním udělat. ;)
OdpovědětVymazatNicméně ještě poznámku k držení se původní myšlenky: myslím, že existují i dobré důvody pro odklon od původního záměru: například ukáže-li se tento jako nefunkční, případně se objeví cestou skutečně lepší možnost (a proveditelná - to je důležité). Většinou ovšem k odklonu dochází z neschopnosti udržet tvůrčí proces plně pod kontrolou. Toto je jedno z citlivých míst tvorby, ve kterých charakter člověka ovlivňuje kvalitu tvorby: kdo je upřímný (k sobě), ten si míň namlouvá, že to co se mu "stalo", ve skutečnosti "chtěl". Kdo ne, omlouvá deformity "tvůrčím záměrem" a tím sám sobě zahrazuje cestu dál.
Bohužel se často stává, že mnoho umělců tyto nahodilé deformace nejen nepotlačuje, nýbrž je cíleně pěstují a vydávají je za osobní styl.
Jako ve všem, i tu je třeba rovnováhy. Držení se původního plánu za každých okolností může vést k vyřazení citu a intuice, k mechanickému provedení, a bývá známkou silového, agresivního přístupu ke tvorbě, jakým se vyznačují obzvlášť impozantní alfa samci, pasoucí po všeobecném vzývání své mužnosti. Proto potřebujeme víc dobrých umělkyň!
To je ovšem výzva :D
OdpovědětVymazatA s počtem pastelů - holt preciznost a puntičkářství se nezapře. Ale rozhodně je dobré udělat raději desítky či stovky poctivých studií a skic, než sklouznout k tomu, vydávat nedokonalosti za záměr.