středa 14. září 2011

Střechy které bublají

Když procházím městem se svým detektorem krásy a tajemství zapnutým, často se stává, že tento nevypočitatelný přístroj sveřepě mlčí tváří v tvář velkolepým výhledům a monumentální architektuře, ale rozbliká se jak splašený v přítomnosti - střech!

Často mám nutkání svůj detektor krásy a tajemství rozebrat a podívat se, jak ta zatrachtilá věc, mně pouze laskavě zapůjčená, vlastně funguje, ale vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o jediný kus na světě, který můžu používat, nikdy se k tomu neodvážím, protože mám strach, že ho už pak nikdo nesloží dohromady a já zůstanu bez detektoru krásy a tajemství, což by byla nepopsatelná tragédie. Bez tohoto detektoru bych totiž procházel světem okolo krásy a tajemství a neviděl bych je, jako slepý, a z přebytku volného času a přirozené lidské potřeby něčemu se obdivovat bych se kochal jen velkolepými výhledy a monumentální architekturou.

Nicméně v případě střech můžu aspoň bezcílně spekulovat, co je to, co můj detektor dráždí jak jarní pyly nos alergika. Nejlepší střechy jsou zdá se takové, které díky různým chaotickým přestavbám a přístavbám organicky probublávají jedna skrze druhou a vytváří konstelace, na jaké by žádný dnešní architekt - tj. příznivec tzv. "čistých linií" - nikdy nemohl přijít. Tyto konstelace v sobě nicméně stejně jako přírodní fraktály tají účel, a já mám tušení, že účelnost je jeden z předpokladů krásy.

Střechy ve Františkánské ulici v Brně, tužka H na popršeném papíře

A když se takovými bublajícími střechami ještě prohrábne světlo, jehož zdroj nikdy přímo nespatříme, nelze už naléhání mého detektoru dále ignorovat.

Meziblok u Lidické, Brno, digitální skica z Nintenda DS

Někdy si ten detektor krásy a tajemství taky vytáhněte a vyzkoušejte; nafasoval ho každý, ale lidi mu bůhvíproč nevěří.

2 komentáře:

  1. Ty domy za františkánským kostelem mám taky ráda.

    Střechy mi vyvolaly vzpomínky na místo, kde jsem kdysi bydlela, ve starém vlhkém domě, vedle půdy plné holubů. Z okna byly vidět střechy, na jedné členitější si dokonce někdo udělal malinkatou zahrádku. Za nimi se vyjímal minoritský kostel, kde slunce na fasádě průčelí čarovalo.X-)))V horkých letních večerech zněl ze spodních pater zpěv cikánů...

    Přijde mi, že je o něco příjemnější bydlet někde, kde je vidět na střechy, než na místě, na kterém na ně vidět není.
    K.

    OdpovědětVymazat
  2. Zahrádka na střeše, to je snad nejlepší věc, jakou město dalo lidstvu. ;)

    OdpovědětVymazat